V sobotu 25. 4. měli v Rakvických sklepech otevřeno, a protože vína z Rakvic už nějaký ten pátek popíjím, tak jsem se vydal překoštovat, co nám přinesl ročník 2014.
Pláč vinařů při loňské sklizni bohužel nebyl bezdůvodný; kde byly loni výběry z hroznů, tak tam jsou letos maximálně pozdní sběry, kde byla loni sladká a polosladká vína, tak tam všude je převážně sucho. Ano, ročník 2014 bude hodně o suchých vínech. Ne špatných, ne horších než v předchozích letech, ale suchých.
Sklepy se otevřely už v 11:00. Já byl bohužel do dvanácti v práci, takže když jsem konečně dorazil, tak už bylo všude řádně upito a bohužel i snědeno :-(. Jako prvního jsem klasicky navštívil mého oblíbence Bronislava Vajbara. Udělal jsem dobře. Příběh svatby v Káně galilejské, tzn. napřed horší víno, pak teprve lepší, není zrovna ideální, takže jsem začal tím, co podle mě Rakvice můžou nabídnout nejlepšího, Vajbarem.
Degustace u Vajbara byla letos ve velkém stylu, a když říkám ve velkém, tak myslím v pořádně velkém. Kromě klasické dechovky, bez které by na Moravě žádné pořádné hogo-fogo nemohlo být, byly i miss víno, které za asistence Branka Černého (autora projektu Král vín) prezentovaly bublinovou show (přesný název si nepamatuji). Šlo o to, že v pravidelných intervalech nahradila dechovku méně moravská hudba a děvčata sabrážovala lahve sektu a otevírala frizzante.
Frizzante excelentní, v tomhle je Vajbar opravdový machr. Letos je má všechny polosladké v kabinetu: Irsai Oliver, podle mě nejlepší, Muškát moravský velmi pitelné a rosé z Cabernetu sauvignonu. Sekt jsem příliš nevydegustoval, protože po něm byla taková poptávka, že na mě, i přesto, že jsem absolvoval dvě kola, vyšel pokaždé maximálně jeden lok.
Takže z toho, co jsem slyšel, se jedná o extra super specialitu, která zrála v lahvích ve sklepě minimálně rok. Lahve byly postupně otáčeny, aby sedlinka spadla na uzávěr, kde pak nějakým kouzlem vyměnili zátku za korek a to, co tam nemá být, šlo pryč. A to vše tak rychle, že nešla ani kapka na zmar. Je to věc, která se nevidí často. Vajbara tenhle sekt posouvá o kategorii výš. Na láhev za 360 Kč je třeba udělat pořádné promo, o tom žádná, proč to ale, k sakru, sabrážovali, když je to taková dobrota?
Pokud jde o vína, která prezentoval, tak vystaveno bylo 14 bílých vín ročníku 2014, dva tisíce třináctky už znám, ty jsem vynechával. Dále pak sekt brut a extra brut, výše zmíněné frizzante ve třech vriantách, osm roséček, pár červených lahví a nějaké ty mošty.
Začal jsem, ne jak radí znalec - u bílých suchých, ale u toho nejtěžšího, co tam bylo:
Pinot noir barrique, výběr z hroznů, suché, z jeho nové řady Family reserva. Zvláštní začátek? Kdybyste viděli to jelito, co jsem si dal k obědu, tak pochopíte. Luxusní láhev, 12 měsíců v dřevěných sudech, pak ještě pár měsíců v nerez tanku. Krásně čokoládová vůně i chuť, lehký dotek dřeva. Tohle víno po dekantaci, věřím, nabídne mnohem víc, než jen čokoládu. Opravdová lahůdka pro milovníky těžších vín.
Po tomto zákusku jsem chvíli odpočíval a pak to začalo.
Z bílých suchých musím zmínit Ryzlink vlašský v kabinetu. Zaujal mě krásně medovými tóny. Skvělá láhev za velmi příznivou cenu, vypil bych ho karton na posezení. Překvapil taky Sauvignon v kabinetu, nasládlá vůně broskví, a přitom suchý až citrusový závěr; kde že kopřivový sauvignon! Chardonnay v pozdním sběru nabídl výraznou silnou vůni angreštu a plnou, hutnou chuť broskví a červených grepů s krásně suchým koncem.
Dále začínají být mé poznámky trošku chaotické a nečitelné. Pálava 2014 vyzrála v porovnání s loňskem pouze do pozdního sběru, ale není to na škodu, je lehčí, ne takový sirup jako loni. Polosuchá varianta umožní vyniknout jemnějším tónům. Rulandské šedé je na tom podobně; polosuché, pozdní sběr. Obě lahve vykazují nevídané kvality a věřím, že na soutěžích posbírají spoustu medailí.
Největším překvapením z bílých pro mě byla, stejně jako u červených, řada Family reserva, kde v bílé variantě máme Pinot blanc barrique, suchý ve výběru z hroznů. Nádherná vůně máslovek, vanilky a lehce rozinek, vyvážené tříslo, lehké dřevité tóny, troška kouře, pomelo, citrus. Špičková láhev. Doufám, že Family reserva se nám rozroste o další kousky.
Růžového se u Vajbarů urodilo loni požehnaně. Po úspěších ročníku 2013 na soutěžích u nás i ve světe se není čemu divit. Nepočítám-li růžové frizzante, tak máme 8 novinek. Největší paměťovou stopu ve mě zanechal ze všech nejlevnější Dornfelder. Elegantní polosuchý kabinet mě zaujal sytě růžovou barvou, plnou, nasládlou vůní jahodové marmelády a krásnou jemně nasládlou chutí višňové marmelády. Dornfelder není zrovna nejtypičtější odrůdou pro výrobu rosé, vřele doporučuju vyzkoušet. Franovka byla taky dobrá. Lehké smetanové tóny v kombinaci s jahodama. Už teď sbírá zlaté medaile po soutěžích. Zweigeltrebe 2014 mě nějak nezaujalo a Cabernet Sauvignon v jiných než červených variantách nemusím.
Jak jsem postupně v degustaci pokračoval k sladším vínům, uvědomil jsem si, že jsem strašný mlsoun, protože jestli mi chutná suché a polosuché, tak polosladké vyloženě miluji.
Rulandské modré je velmi vydařený pozdní sběr. Cena je sice trošku vyšší, ale rok byl špatný a vinař musí z něčeho žít. V popisu barvy na zadní etiketě velice vtipně použili: tón spařeného vepře, třešňovo-brosková vůně, nádherná nasládlá chuť. Můj letošní růžový “vepřový” favorit. Dalším povedeným kouskem je Merlot , polosladký kabinet. Třešňová barva, melounová vůně, jemně nasládlá linecká marmeláda v chuti, ideální společník k lehčímu ovocnému desertu.
Na řadě teď měly být výběry z bobulí a ledovky, ale ať jsem hledal, jak jsem hledal, nikde po nich nebylo ani vidu, ani slechu :-( Moje chyba, příští rok dorazím dřív.
Vzpomínky na červená vína mám už lehce zamlžené. André 2012 dozrálo do perfektních parametrů. Nádherné suché víno, které má i přes věk stále svěží ovocité tóny. Letošní novinku, Merlot 2013 v pozdním sběru, doporučuji všem milovníkům hořké čokolády. V chuti má tak silnou stopu, že se skoro nechce věřit, že je to z vína, a ne z čokolády. Frankovka 2013 pozdní sběr zase voní jako višně v čokoládě, ale chutná jako třešňový kompot. Sakra, já jsem fakt na sladké.
Mošty jsem vynechal, nejsem přece žádné čuně, abych ochutnal všechny lahve, a spěchal jsem prozkoumat, jak jsou na tom další sklepy. O tom ale až někdy příště.
Takže celkové hodnocení Vajbara: lidi, pijte frizzante, dokud je, protože je skvělé. Až přijdete koncem prázdnin a budete se po něm shánět, tak Vám připomenu, že jsem vás varoval. Až vypijete všechno frizzante, tak strávíme příjemné léto s roséčky a na dlouhé zimní večery se doporučuji už teď zásobit pár lahvemi Family reservy, je to dobrá investice.
